Kdo je dobrovolník

„Před pár lety při návštěvě nemocnice jsem konečně přišla na to, kde bych chtěla trávit chvíle svého života. A to jak profesně, tak dobrovolně.
Jedno mi už splnilo dobrovolnické centrum v Motole. Začátek mého působení patřil LDN a kroužku zpívání, poté kroužku trénování paměti. Dnes působím na oddělení Spinální jednotky. Tvrdím, že dobrovolnictví Vám ukáže nový rozměr Vaší osobnosti. Navíc nejen, že Vy pomáháte druhým, ale mnohdy je to i obráceně. Dobrovolnictví Vám ukáže, co je opravdové, co je hodnotné a hlavně, co je v životě důležité.“

„Dobrovolnickou činnost dělám rád. Nemám v hlavě přesně zformulované, co přesně mě k tomu vede a co mi to „dává“. Řídím se spíše tím, jaký mám pocit, když odcházím z oddělení (dětská psychiatrie) domů. Je to dobře investovaný a strávený čas s druhými, kdy já pomohu tím, že jako „nezdravotník“ či „člověk zvenčí“ připravím program, který si potom můžou děcka (nepovažuji je za pacienty) vybrat a uskutečnit. Zpíváme, čteme si scénáře divadelních her, hrajeme nějaké společenské hry nebo si jen tak povídáme. Každá návštěva je originál a nemůžu říct, co se bude dít. Dobrovolnická činnost má pro mě smysl a myslím si, že pomáhá a dává oboustranně; mě i pacientům něco nového.“

„V době rekonvalescence po vážné nemoci jsem si pořídila vysněné štěně samojeda - psí slečnu Agnes z Bílých strání. Absolvovali jsme výcvik v Občanském sdružení Psi pro život a canisterapeutické skupině na Kladně. V současné době docházíme pravidelně téměř dva roky na oddělení dětské psychiatrie ve FN Motol, kde děti Agnesku mazlí, hladí, objímají, češou. Společně si povídáme o pejscích i dalších zvířatech, které malí pacienti doma mají a daří se nám zapomenout na to, že jsme v prostorách nemocnice.Děti se na nás každé úterý těší a Agnesce stačí říct, že jedeme za dětma a myslím, že i ona je nadšená. Já osobně jsem šťastná, že můžu za dětmi s Agnéskou docházet.Dělá mi radost, že děti mají radost a to je v době nemoci k nezaplacení.“

„O dobrovolnících v motolské nemocnici jsem se dozvěděl od svého kamaráda. Neváhal jsem a brzy jsem se stal nárazovým dobrovolníkem. Letos to budou tři roky, co pomáhám. Baví mě dělat spojovací článek mezi nemocnými a zdravými a rád jsem se stal členem dobrovolnického týmu v Motole. Pomáhám při různých akcích pro děti nebo pro seniory. V Léčebně dlouhodobě nemocných funguji taky jako příležitostný moderátor a umělecký šéf motolského pěveckého souboru, který jsme založili s hospitalizovanými seniory. Rád spolupracuji s oběma koordinátorkami a s partou ostatních dobrovolníků.“